Fenester.cz

NEJBLIŽŠÍ VERNISÁŽ:

Ladislav Vondrák | test

12. 1. – 8. 2. 2012
vernisáž ve ČTVRTEK 12. 1. 2012 v 19. hodin

Ladislav Vondrák (*1975)

Ladislav Vondrák  studuje od loňského roku v ateliéru fotografie Saši Vajd a Hynka Alta na VŠUP. I když je teprve ve druhém ročníku, stihl vystavovat už na řadě výstav, včetně účasti na letošním pražském bienále. Jeho práce poutají patrným neklidem, rozličné průzkumy skrze vlastní tělo způsobují nejistotu, kladou otázky.
Pracovně se Láďa pohybuje v poněkud jinačím světě, jako vystudovaný ekonom a matematik se věnuje programování obchodů na světové burze. A ještě jeden dodatek: Za vším hledej ženu! Cherchez la femme! Jinými slovy řečeno: Láďa ve svých pracech často nejede sám, pravou rukou je mu totiž jeho žena Monika.

A něco málo k instalaci. Láďa měl zájem provést prý jen colortest, odstíny rudé ho momentálně nadprůměrně oslovují. A tak je tu první záběr, poklidně prorudlé zátiší, vánoční hvězda jako typická ikona červeně. Ale jak je Láďovým zvykem, samotné předměty pro opravdové testování nestačí, je potřeba zažít vše na vlastní kůži. A tak tu je další záběr. Už je po akci, klid vzal za své a výsledek je takřka ďábelský. PS: fotila Monika…





Předchozí výstava

24.11. - 23.12. 2011
"Candy Walls"
Anežka Hošková





Předchozí výstava

31.10. - 23.11.
Letná sobě!
Kateřina Vídenová, Adam Wlazel
www.letnasobe.cz


Nezávislá iniciativa Letná sobě! se vytrvale věnuje pozitivnímu rozvoji své čtvrti - Letné. Jak chápat veřejný prostor, jak umravnit dopravu, jak využít kvalitní architekturu, to jsou některá z témat jejich diskusí, přednášek, pikniků či workshopů. Ale nezůstává jen u debat. Jedna z posledních akcí Lavička „Letná“ (výroba laviček do veřejného prostoru) sympaticky ukázala, jak lze jednoduše a vtipně uplatnit teorii v praxi.

Tentokrát představí Letná sobě! svou vlast „v zahraničí“.





Předchozí výstava


Marie Hladíková a Anders Grønlien
Instalace inspirovaná severskými ságami
Instalace trvá do 27.10. 2011





Předchozí výstava

Martin Hrubý, Petr Krátký: ..
Instalace trvá do 21.9. 2011





Předchozí výstava

Jan Freiberg - "Sad"
Torzo ze sociálně agrikulturního dokumentu mapujícího fotografii a sadařství.





SAD je pohyblivý, bohatě strukturovaný umělecko-sociální projekt na pomezí fotografie, lokální historie, zemědělství a sociální terapie. Podobně jako jiní deprivovaní umělci či osamělí kurátoři jsem se vydal cestou angažovaného sociálního úsilí, realizovanou průzkumem fotografie v její lidové, užité a částečně i umělecké rovině. Sadařství představuje jakousi tématickou záminku k obecněji pojednané výstavě o médiu fotografie jako velmi širokém vizuálním projevu i prostoru kultury dvacátého století. Zároveň však zůstává prostředkem k poznávání sadařství, snahou o rozvíjení autentických sousedských vztahů a současně i pokusem o uloupnutí perníčku ze svůdné grantové chaloupky.

K fotografii i k sadům se vztahujeme s pocitem melancholie a sentimentu, chceme je zachovávat, neboť připomínají, co uplynulo. Zmizelé okamžiky a sklizené plody. Jsme obětmi vlastních iluzí. Staré věci nás přitahují především proto, že nemohou konkurovat potřebám současnosti. Jejich původní funkce pominula a nezbývá než pro ně hledat funkci novou, která spočívá v redefinici, v nekončícím konzervování a zkoumání. Fotografie i ovocnářství jsou projevy naší kultury. Samozřejmě, nejde zapomenout na přírodu a trvale udržitelný rozvoj. Sad jako symbol tvralých hodnot, nebeský ráj nebo ráj vitamínů a vlákniny i místo, které symbolizuje lidskou společnost.

Struktura budoucí fotografické části výstavy je koncipovaná s ohledem na vývoj technologie. Mapujeme otázky, jak technologie určuje estetický prožitek či jaký vliv mají fotografie ve společnosti, jak se jejich prostřednictvím šíří nejen informace, ale především ideologie. Časové rozpětí tohoto tázání je prozatím neomezené, bude podmíněno především dostupností výstavního materiálu, ne zcela jasná je v tuhle chvíli i metodologie. Vedle fotografií by se mohl objevit i film. Mou ambicí je prostřednictvím tématu sadařství demonstrovat známý fakt, jak je médium fotografie je nasáklé rozporuplnými ideologiemi.

Projekt Sad má podobu pojízdné sběrny. Prozatím se zastavil na dvou místech. V Uničově, kde na něm spolupracovala Blanka Švédová, nabyl lokálně historické podoby a byl ukončen malou výstavou realizovanou v tamní městské knihovně. Do akce se zapojila téměř stovka lidí. Mnozí zapůjčili své fotografie, jiní vytvořili svérázná umělecká díla a poskytli řadu rozhovorů na téma sadařství a lihovarnictví. Výstavu doprovodila výsadba několika stromů v uničovském parku. V rámci sadařského workshopu, realizovaného v ateliéru fotografie Michala Kalhouse na Ostravské univerzitě v Ostravě, se zase ukázalo, že přitažlivost projektu má jistá omezení. V současné době probíhá výzkum na Volyňsku a připravuje se další pokračování v Drážďanech.

Závěrečná výstava zahrne nejen výsledky sběru fotografií a bádání v archivech, ale také umělecké fotografie a filmy moderních i současných umělců, kteří se ve své tvorbě věnují uvedenému tématu. Výstavu doprovodí sborník textů několika českých odborníků, kteří se k tématu sadařství vyjádří prostřednictvím svých specializací. Sběr fotografií stále trvá.

Jan Freiberg

Autor děkuje Blance Švédové a Romanovi Štětinovi.

Předchozí výstava




Johana Střížková

23.6. – 22.7. 2011
vernisáž 23.6.2011 v 19 hodin
fenester | výloha pro současné umění

Johana Střížková a instalace bující do ulice..


Předchozí výstava

Graeme McKinnon - "I am Graemme McKinnon"
 


Fotografie z vernisáže si můžete prohlédnout tady


Předchozí výstava

Michal Ureš
28.4. - 25.5. 2011



fotografie z vernisáže naleznete zde

Předchozí výstava

Tomáš Uhnák / "Žít s radostí, překonávat zoufalství, hledat v sobě každičký náznak dobra, každičký pozitivní rys, a tak objevovat pravou radost"

31.3. – 27.4. 2011
vernisáž 31.3.2011 v 19 hodin



V Galerii Fenester vystavoval Tomáš Uhnák - fotografie z vernisáže najdete v naší Fotogalerii, nějaká ta videa pak tady, velezajímavý rozhovor si pak přečtěte zde

A jak vlastně vernisáž probíhala? Tady je malý scénář přímo od autora:

Hrách na stěnu házet

31.3. 2011
performance před kostelem sv. Jakuba na Starém Městě

1. Postavím se čelem k boku kostela sv. Jakuba, zády k publiku
2. Megafonem přečtu požadavky (modlitby rabbiho Nachmana)
3. Uvidí se
Samotná instalace pak vychází z tohoto článku: www.advojka.cz/archiv/2006/27/odtrhnout-se-od-prsu




Předchozí výstava
Markéta Kubačáková / Loket pobělohorský, čtyři prsty, pět zrn a čárka (15.2. - 16.3. 2011)

vernisáž 14.2. 2011 v 19 hodin

V pondělí 14.2. proběhla vernisáž instalace Markéty Kubačákové. Představu o tom, co se momentálně ve výloze nachází, si můžete udělat z následující autorčiny anotace...
Rozhovor s Markétou pak čtěte zde



Instalace v galerii Fenester od Markéty Kubačákové s názvem Loket pobělohorský, čtyři prsty, pět zrn a čárka zkoumá relativitu míry a pohledu. Konvence dívání se na umělecké dílo má standardizované parametry, které zaručují, že všichni z prací na zdi budou mít alespoň nějaký zážitek. Ženy většinou vzhlížejí vzhůru, zatímco vysocí muži se hrbí, aby si díla na stěně prohlédli. (Podobná situace nastává například, když se objímá žena průměrné výšky s mužem průměrné výšky: muž má opřenou bradu o hlavu ženy a dívá se po okolí, zatímco ta sleduje upadávající knoflíky na jeho kabátu, případně skrze průhled v jeho podpaždí hledí za jeho záda. Jejich pohledy se střetávají jen při záklonu jednoho a shrbení druhého). Zatímco umělecké dílo vyžaduje divákovu individuální recepci, jeho prezentace (místo pro dívání se na něj) počítá s normovaným divákem, kterému je uzpůsobena.
Tyto normy jsou antropometrické, stejně jako bývaly staré jednotky měr – váhy, obsahu, délky, rychlosti… Měřilo se podle zvyků vycházejících z lidského vnímání a potřeb člověka v daném regionu. Normou mohl být střevíc panovníka, ale i obyčej určité vesnice. V průběhu staletí lidé rostli a míry se zvětšovaly, zpřesňovalo se také odkud která pochází. Z doby pobělohorské je velikost tehdejšího lokte úředně zaznamenaná do kamene na veřejích staroměstské radnice, aby si každý kupující mohl ověřit, zda jej prodavač neošidil.
Práce vytvořená pro prostor okna baru počítá s letmým nakouknutím chodců do výlohy. Většina z nich nejde za uměním, pouze prochází kolem a okukuje zdi po cestě. Jejich vidění se ocitá v koridoru, který je nejpřirozenější – přímo před sebe a trochu k zemi. Stejný směr má i perspektiva člověka, který se krátce zastaví a koukne do výlohy. Vršek objektu sahá do výšky autorky. Malí lidé mají pohled rovně roztříštěný sloupky s mírami, pro vysoké jedince vytváří instalace prázdný průhled do vnitřní místnosti. Když se malí podívají šikmo vzhůru, spatří dno a rub díla, zatímco pohled svrchu dolů odhalí „exponáty“. Pro někoho je nadhled samozřejmý, pro někoho znamená snahu, kterou má dítě, když nedosáhne pult, na nějž mu prodavač položil jeho oblíbenou zmrzlinu. Zatímco zjišťuje, na co si stoupnout, aby pult přehlédlo a uchopilo kornoutek, tak zmrzlina pomalu roztává.

Markéta Kubačáková (1984) je studentkou 6. ročníku ateliéru Video (Martin Zet, Jiří Ptáček) na Fakultě výtvarných umění v Brně. Absolvovala také VŠUP v Praze (2009) a UTB ve Zlíně (2007). Její umělecká tvorba se soustředí na médium instalace a kresby. Je činná také jako nezávislá kurátorka a kritička. 





Předchozí výstava 
Viktor Takáč / Diplopie prostoru (13. 1. – 11.2.2011)






Viktor Takáč / Diplopie prostoru (13. 1. – 11.2.2011)

vernisáž 13.1.2011 v 19 hodin

Opět vás zveme před Fenester, a to ve čtvrtek 13.1.2011 od 19 hodin. Viktor Takáč připravuje v rámci vernisáže výstavy Diplopie prostoru scénu přímo před Fenester.

Viktor Takáč (* 1982) studoval na AVU v ateliéru Nová média, nyní v ateliéru Monumentální tvorby. Jeho práce zahrnuje videoobjekty, díla ve veřejném prostoru i instalace pro galerie. Má převážně intermediální charakter, avšak často využívá videozáznamy, časové sběry obrazu a různé formální postupy kinematagrafie. Pro Fenester Viktor připravuje nově vzniklou fluidni situaci.

Doražte na scénu!



Předchozí výstava
Jan Pfeiffer, 9.12. - 13.1., "Za zády"



Za zády / Behind the Back

Fyzické vlastnosti člověka ho determinují k tomu, že jednoduše neví, co se mu děje za zády. Kráčíme ulicemi, stojíme ve frontě, pohybujeme se místy, městy. Když si představíme scénu, která se za námi může odehrávat, myšlenky jako by se shlukly do abstraktních forem: domy, postavy, kvádry, vertikály...

Video Za zády je obrazovým přepisem tohoto pocitu, kdy se s klidnou tváří díváme dopředu, zatímco za námi se odehrávají tušené, v podstatě abstraktní děje. Současně se tento pocit může týkat jakési předtuchy, opět ne zcela konkrétní představy situací, které teprve mohou nastat.
(Jan Pfeiffer)


Video Jana Pfeiffera, studenta ateliéru Jiřího Příhody pražské Akademie výtvarných umění, je pro prostor galerie Fenester šité v podstatě na míru: pojednává situaci, kdy se člověk dívá přímo před sebe, zatímco za zády se mu odehrávají tušené, více méně abstraktní děje. Video je zasazeno do okna, které propojuje rušnou ulici s interiérem baru Chapeau Rouge. Za autorovými zády se tedy odehrává ještě další, paralelní skutečnost: rozhovory lidí, rytmy hudby, cinkání skleniček. Při pokusu si takovou situaci představit vše splývá do neurčité změti tvarů a zvuků, konkrétní obrysy si člověk ze své mysli musí téměř vynutit a když se přestává soustředit, situace za zády opět upadá do beztvarosti. Můžeme se jen domnívat, tušit, nebo se naopak ani v duchu neohlížet a razit si cestu zpříma.
Pfeifferova tvorba se do značné míry zabývá vztahem člověka a jeho bezprostředního okolí, ať už jsou to dominantní budovy, sítě ulic a zkratek, či naopak osobnější rodinné vazby a abstraktnější časoprostorové vztahy. Autor sám se často stává aktérem svých fotografií či videí. Vstupuje do role soustředěného střelce, který takřka podvědomě míří do prázdnoty velkoměsta, v monumentální zvukově-vizuální instalaci obíhá diváka, který se stává středem rituálního kruhu. Video Pozorovatel (2010), které sleduje autora stojícího zády k divákovi, jak skrze okno pozoruje zdánlivě nereálný svět hybridního velkoměsta před sebou, je určitým protipólem videa Za zády (2010). V obou případech se jedná o velmi základní lidskou situaci, moment podstatného zastavení se, zatímco před námi (či za námi) se odehrávají situace, na které nemůžeme dosáhnout, ani je nemůžeme nijak zásadně ovlivnit.

Karina Kottová



Předchozí výstava
Yulia Yakushova, 11.11. - 8.12. 2010
rozhovor s Yulií čtěte zde



Vernisáž proběhla ve čtvrtek 11.11. 2010 v 19:00






Yulia Yakushova
11. 11. - 8. 12. 2010

Yulia Yakushova *1985 (Moskva) už několik let žije a pracuje v Praze, kam se přestěhovala z Moskvy. Jako nezávislá ilustrátorka tvoří hlavně pro zahraniční noviny a časopisy (v současné době každý týden ilustruje 2 moskevské časopisy). Pracuje na zakázkách pro firmy Elle, Nissan, Aeroflot a řadu dalších. Věnuje se ale i své volné grafické tvorbě a to tvorbě pozoruhodně silného obsahu. Ve svých dílech kombinuje tužku a počítačovou grafiku. Instalace ve fenesteru přináší další rozměr do její tvorby, pro inspiraci nyní šahá ke kontroverzní próze Ilji Masodova.

Svou instalaci Yulia nazvala obsáhle:

Like you are entering a place for the first time, or returning home to find that everything feels different.

Jako když někam přijdeš poprvé nebo se vrátíš domů a zjistíš, že všechno je jinak.

Je tedy patrné, že název se stává důležitým klíčem k proniknutí do tajů instalace.
Patrný zneklidňující motiv násilí, uvěznění či spoutanosti je v současné době pro Yulii zajímavým tématem. Jak Yulia uvádí, jedním z podnětů jí je próza současného ruského autora Ilji Masodova, která s tématy násilí a smyslnosti velmi intenzivně pracuje. Ovšem stejně jako ve svých ostatních pracích i v této instalaci je vedle zneklidňujícího pocitu přítomna i citlivá a jemná ženskost. A tak tu vidíme velmi půvabná macramé (dekorativní uzlované textilie) lahodící oku, navozující domácí pohodu. A zneklidnění? Pohoda se rozplývá v samostatná lana a provazy, situace se radikálně mění a doma je všechno jinak...



Předchozí výstava



KABINET
instalace Karolíny Mikeskové a Romana Štětiny
8.10.2010 - 10.11.2010

vernisáž v pátek 8.10 v 19 hodin

Karolína Mikesková *1990 a Roman Štětina *1986 jsou oba studenti AVU (Veronika Bromová, Jiří Příhoda). Pro fenester vymysleli svou první společnou instalaci, nazvali ji KABINET. Vychází z prvotní inspirace ve výlohách plných turistických lákadel - v nabídce jsou broušené kameny a jiné skvosty. Jak sami autoři uvádí skrze tvary a vzory neživé přírody komentují zásadní díla české moderní malby. Divák je pobízen rozklíčovat základní kameny výtvarného umění. Takže račte prosím do toho.

A ještě závěrem je vhodné prozradit precizní a technicky dokonalou práci, která celé instalaci předcházela. Kameny jsou vyrobeny z pigmentované pryskyřice a tónované sádry, výloha leštěna jarem a jelení kůží…


„...Klíče k určování přírodnin jsou nezbytným doplňkem vzdělání. Učíme-li se poznávat přírodniny zjišťováním znaků, kterými se navzájem liší, nevystačíme s pouhou
zásobou vědomostí, ale musíme záměrně používat i řady dovedností a
zručností, tedy složek techniky, které nám může dát jenom praxe...

...Při určovací praxi se dosáhne kladného výsledku za předpokladu, že
určované druhy a odrůdy přírodnin jsou typické. Zejména u hornin je
třeba vybírat představitele se zvlášť charakteristickými vlastnostmi,
protože horniny vykazují v přírodě četné přechody z jednoho druhu do
druhého. Proto do školních sbírek zařazujeme horniny, na kterých jsou
charakteristické vlastnosti zvlášť zdůrazněny...

...Zároveň je vhodné, aby si čtenář pro snazší osvojení práce s klíčem
určil nejprve dva (tři) minerály a dvě (tři) horniny, které sám dobře
zná...“

František Němec, Klíč k určování nerostů a hornin, SPN Praha 1967

Následující 3 nerosty by mělo být velmi snadné rozpoznat. Do
přiloženého klíče nahlédněte až když vyčerpáte všechny metody.






Předchozí výstava



Sabina Hašková// Bába jsem já//

8.9 - 6.10.2010, vernisáž 8.9. v 19 hodin

V této výstavě můžeme v úvodním pohledu sledovat prolínání hned dvou hlavních rovin.
Tou první je fotografie a její prezentace. Tedy vůbec význam vernisáže a samotného vystavování media fotografie.
Tušíme zde jistý trialog, kdy je fotografie prezentovaná již na pozvánce na výstavu, dále totožnou fotografii vidíme v galerii Fenester -ulice a následně se s ní shledáváme v galerii Fenester- klub Chapeau Rouge, tedy že vnímání fotografie se na jednotlivých místech značně různí, vzhledem k vlivům, které jsou pro každé z místo prezentace charakteristické.
Další rovinou je samotná fotografie, jejíž obsah bych se alespoň částečně pokusila interpretovat.
Již po staletí máme potřebu imitovat přírodu. Přesto  že jsme se obestavěli pomyslnou betonovou zdí (pro někoho s úspěchem bez metafory), tak ta divoká fascinující síla přírody nám stále schází. Východisko z tohoto rozkolu pak často nacházíme ve vytváření velmi banální imitace přírody, kde autenticita přírody je již dechem mrtvé milenky.
Přitom nás tak fascinuje, tak opravdová ve své šíři vlastních podob. Dle autorky je to naše skrytá přirozená každodenní tužba, která nás naplňuje, nabíjí a my se tak v životě můžeme posunout svižně dál. Tak proč se stále dokola chlácholíme tak nevěrnými imitacemi divokých peřejů a šumících vodopádů, barvy voňavých květin či jejich organické plasticity. Tak proč stále jíme ty koláče, jen kvůli tomu že jsou kulaté, přitom však bez chuti a živiny..?!
A co to je poslušnost, co slušnost a žití s nimi?
Co je nevědomost přesto, že jsme již už někdy věděli?
A co připravenost?  Jaká je její váha, když je zároveň tou"-ialitou", která potřebuje čas?
Sabina Hašková   


Tiskové zprávy aneb Co o nás píší jinde: Press release form Prague tv 1, 2, idnes.cz, artalk.cz


Předchozí výstava

Jan Čumlivski a Ondřej Přibyl (12.8. - 6.9.)




Video z výstavy Jana Čumlivského a Ondřeje Přibyla



Ve čtvrtek 12.8. od 19hodin proběhla vernisáž instalace Jana Čumlivského a Ondřeje Přibyla SONDA PALACKY.

 

Díky za účast. Bára


Předchozí výstava

Martin Kubát (13.7 - 8.8.)

fotografie z vernisáže zde

V roce 2008 ukončil Martin Kubát studium v ateliéru ilustrace a grafiky na VŠUP u Juraje Horvátha. Studium zakončil svou autorskou knihou Je večer, vypusťte čerta! Kniha představila Martinův osobitý styl par excelence, vyhrála Nejkrásnější českou knihu roku 2008 v kategorii studentských prací a v loni vyšla v nakladatelství FRA. Nyní, vedle vlastní tvorby, spolupracuje jako grafik v Divadle Archa, podílí se na vizuální podobě titulů nakladatelství FRA a časopisu A2. Účastní se společných projektů spolku Kopr (s důrazem na autorskou knihu) a uskupení BOX (s převahou komiksové tvorby).

Andulka na lapidárním stromě, tak bych nazvala nynější Martinovu instalaci. Je ztvárněna podobně jednoduchým a zřetelným způsobem jako jeho kresby, nicméně nejde o žádný minimalismus. Martinovy práce jsou charakteristické svým typickým výrazem, nenapodobuje, neopičí se, je svůj. Čmárá, škrtá, drápe, výjevy trefně prokládá vlastními poznámkami, komentáři a výkřiky, čímž se mu daří modelovat vtipný, často drsný, děj. V andulce se poznámka k ději proměnila v děj reálný. Andulka tiše sedí a soustředěně se komíhá, sama, bez komentáře. Klid před bouří? No podle Martinova vyprávění měly být ještě včera na stromě místo jedné andulky desítky hrozících paroháčů…ale i bez nich je, myslím, instalace dostatečně nekonformní nicméně velmi humorná, takže můžeme být v klidu, jde o další kubátovinu.   



Děkuji Martinovi za instalaci, Danovi a Chapeau Rouge za podporu, děkuji za pozornost. Těším se na příště.

Bára Špičáková

REPORT

Zahájení první výstavy 17.6.2010, 19.h

fenester – výloha pro současné umění

Nápad zprovoznit jednu z výloh klubu Chapeau Rouge jako galerii vymyslel a prosadil Dan. Jeho plány tím nekončí, v budoucnu by rád expandoval do všech ostatních výloh a časem by otevřel výlohy ven a nechal prostor pro umění expandovat do ulic.

Nyní tedy začínáme - fenester - výloha pro současné umění. S finanční podporou Chapeau Rouge.

Chtěli bychom zde dávat prostor-i když skromný- začínajícím umělcům, studentům, čerstvým absolventům, ale nechceme být samozřejmě striktní, rádi bychom tento výběr prokládali i autory staršími, např. delší dobu nevystavovanými, nepražskými, zahraničními, zajímají nás i autoři jejichž obor je ne vždy považován za volné umění jako třeba ilustrace, grafika, fotka, architektura a další.
Fenester by měl fungovat jako prostor pro instalace, rádi bychom, aby s ním oslovení autoři záměrně pracovali a ozvláštnili jím své práce.
Instalace by měly být zhruba měsíčního trvání, chceme vyzkoušet i jednorázové akce přímo ve výloze jako performance, hudbu a spol. (zatím je to omezené pouze pro hubenější performery).